Home

Travelling in style, yo!
Because happiness is for share..
Enjoy every second of it!

Vítejte na stránkách věnovaných naší malé velké cestě autem po Asii.
Welcome to the website dedicated to our journey across Asia.

Veliké díky Andree a Renému, za prvotní impuls k tomuto ke všemu..

Promítání - Mongolsko

přidáno: 17. 4. 2014 11:33, autor: Vaclav Cadek   [ aktualizováno 22. 4. 2014 7:10 ]


Mongolsko
5300km dlouhá etapa našeho putování. Přijdtě si 28.4 poslechnout naše povídání s promítáním. Již tradičně na VŠE v Praze (Náměstí W. Churchilla), posluchárna C od 19:45.

Vstup na vlastní nebezpečí a zdarma.


Přednáška o Road of bones a jezeru Bajkal

přidáno: 11. 2. 2013 5:30, autor: Vaclav Cadek   [ aktualizováno 27. 2. 2013 1:55 ]

V pondělí 4.3.2013 se koná od 19:00 v posluchárně "VĚŽ' na PřF UK (Albertov 6, Praha 2) první velká přednáška o naší cestě na téma: Road of bones + Bajkal. 

Všichni jste zváni :)

Vstup samozřejmě zdarma.

Bunch of useful information

přidáno: 24. 10. 2012 14:21, autor: Vojtech Straka

Přechody:

 

Cizre/Zakho (TURKEY/IRAQ)

Otevřeno ??

Turecká strana bez problémů. Je třeba vyrušit patřičné úředníky od jejich nicnedělání, ale pak už to jde většinou docela rychle.

Irácká strana pro nás byla prvním seznámením se středněvýchodní organizací práce, takže jsme byli tak trochu vyjuchaní. Nicméně Kurdové nás (západ) mají (zatím) rádi, takže jakmile najdete někoho, kdo umí trochu anglicky a vysvětlíte mu, co potřebujete, tak ten vás většinou už pak protáhne přes všechny okénka a papíry které potřebujete. Jen to prostě trvá a moc netušíte, co se právě děje.. ale to k tomu asi patří.

 

Rawanduz/Tamarchin (IRAQ/IRAN)

Otevřeno 8:00 – 17:00

Irácká strana :

Je opět třeba se zorientovat, a zjistit kde co je a které papíry je třeba vyřídit, ale pak je to naprosto bez problémů. Může tam být decentní tlačenice, ale to je regionální standart.

Íránská strana:

Pasy s platnými vízy jsou bez problémů. Karnet vyřizuje jeden člověk ve speciální budce. Když tam nikdo není, za 10-15 minut byste měli být hotovi. Plus tedy prohlídka auta, což může trvat libovolně dlouho..

 

Bajgiran/Gaudan (IRAN/TURKMENISTAN)

Otevřeno 8:00 – 17:00

Na íránské straně byl trochu problém najít někoho, kdo umí vyplnit karnet, ale nakonec to dali. Pasy bez problémů. Prohlídka nebyla.

Na Turkmenské straně není takový chaos jako v Íránu, ale všechno je o poznání chladnější a má to čas. Nicméně jak zjistíte co a jak, to jde celkem bez komplikací. Hlavní je vyplnit celní prohlášení – do něho je nejdůležitější uvést peníze a pak auto. Pak dostanete papír s vaší tranzitní trasou a ten JE  důležitý. Razítko do pasu stojí 11 USD/osoba a poplatky za auto dělaly cca 100 USD. Je třeba mít cash. 

 

Dashoguz/Shavat (TURKMENISTAN/UZBEKISTAN)

Otevřeno 8:00-18:00

Na turkmenské straně se opět na všechno trochu čeká, ale s trpělivostí to jde. Následovala mnohem podrobnější prohlídka auta než při vstupu. Neplatilo se nic. Vojáci mají výraz o kterém těžko cokoliv říct.

V Uzbekistánu jsme opět vyplnili celní prohlášení (peníze, auto) – tentokráte dvakrát – jedno se odevzdává při výjezdu. Opět papír s naší trasou (už ale bez mapky, jen entry/exit pointy). Všichni o poznání příjemnější.

 

Yamalla .. silnice Chinaz – Kara Tepe (UZBEKISTAN/KAZAKHSTAN)

Otevřeno 24/7

Uzbecká strana plná byrokracie a důkladného prohledání auta včetně vyložení lékárničky. Všechno strašně trvalo, úředníci byli nepříjemní ale neplatili jsme nic.

Kazašská strana – neměli celní formuláře v angličtině, za vyplnění si řekli 10 USD. Dalších 50 se údajně platí za rentgen auta. Jinak ale naprosto v pohodě a hlavně celkem rychle. Za to se holt asi platí..

 

Kulanda (KAZAKHSTAN/RUSSIA)

Otevřeno ??

Na kazašské straně proběhla 5ti vteřinová prohlídka auta. Pasové bez problémů, jen se ptali, kde všude jsme byli.

Na ruské straně se pouze vyplňuje migrační karta, kam se mimo základních údajů píše doba pobytu. Celní prohlášení se nevyplňuje, protože mezi Ruskem a Kazachstánem existuje něco jako celní unie. Je třeba si proto schovat to celní prohlášení z Kazachstánu!

 

Tashanta/Tsaganuur (RUSSIA/MONGOLIA)

Otevřeno 9:00-18:00, Pondělí až Sobota. Neděle zavřeno.

Vyplňuje se výstupní celní prohlášení a jako vstupní jsme museli předložit to kazašské. Trochu to trvalo, protože jsme ho museli 3x přepisovat kvůli chybám (nemají angl. vzor). Jinak bez problémů.

Na mongolské straně se vyplňuje jednoduchá migrační karta a pak se musí proclít auto (pokud máte ještě platné vízum do Ruska, tak bezplatně). Poté už jen zaplatit povinné ručení a silniční daň a jste venku. Tip – úředník neví kde je na českém TP objem, takže stačí ukázat na hmotnost a platíte méně.

 

Altanbulag/Kyakhta (MONGOLIA/RUSSIA)

Otevřeno ??

Je to hlavní přechod do Ruska, takže je třeba se připravit. My jsme dorazili odpoledne a podařilo se mi díky komunikaci s místním strážníkem předběhnout dvě fronty mongolských aut. Pak jsme vyplnili celní prohlášení a s ním běhali tam sem pro asi 5 různých razítek. Je to zdlouhavé a otravné, ale navedou vás kam a jak, takže to jde. Potom pasové, kde se ptali na nějaké věci – ale bezvýznamně.

3x za sebou nám nezávisle prohledávali auto. Na to pozor. To bylo vše.

Na Ruské straně bylo všechno svižné. Celní prohlášení jsme tentokráte vyplnili napoprvé, prohlídka auta byla formální, pasové bez problémů. Celá hranice za cca 110minut, z toho ale valná část v Mongolsku.

Pozn.: Luke s Amandou přijeli ráno, a nepustili je dopředu, takže jim to trvalo přes 8 hodin.. (!).. jen pro srovnání, Andrian s motorkou to dal za 90 min. Takže hlavně klid a trpělivost, je to nevyzpytatelné.

Welcome Party !

přidáno: 9. 10. 2012 9:09, autor: Vaclav Cadek   [ aktualizováno 9. 10. 2012 9:11 ]

Sláva nazdar výletu, už jsme tady už jsme tu !

A proto se taky v pátek 12.10.2012 od 19:00 koná v knajpě Skanzen (tady) první párty, kde bude možná i nějaké promítání :) 

Všichni jste srdečně zváni. 

LBA

„Way Home“

přidáno: 19. 9. 2012 5:21, autor: Vojtech Straka   [ aktualizováno 23. 9. 2012 16:11 ]

[24.09] Wroclav - Prague

Ráno dojíždíme do Varšavy a projíždíme na Wroclav. Dopravní značení na úrovni o jaké si můžeme nechat zdát. V podstatě celé Polsko jsme projeli jen podle značek. Varšava naprosto bez problémů a opět jak ze škatulky. No koukal jsem koukal.. Značný kus vede fungl nová dálnice, zbytek opět jen obyčejná - ale jak jinak než nová - silnice. Z Wroclavi míříme na Jelení horu a z ní už na Harrachov. Tam dojíždíme kolem osmé hodiny večer. 
Pak na Libereckou dálnici a kolem desáté dorážíme do Prahy. 
A jsme doma, uteklo to jako voda :)

[23.09] Warzsaw 
No nedali jsme. Táboříme cca 150km od Varšavy. A musím podotknout jednu věc a to že Polsko jakým jsme projížděli jsem nepoznával. Nové silnice, opravené vesnice - nové chodníky, fasády, upravené zahrádky a veřejná zeleň zastřižená jak z partesu, učesaná pole. A takhle prosím už od Litevských hranic. Ono vůbec už v tom pobaltí to bylo takové upravené a nové. Evropské peníze bylo znát všude.

[22.09] - Latvia - Lithuania - Poland
Jedeme jako draci, a kolem půl čtvrté vstupujeme do Polska. Varšava je 300, to dneska ještě dáme!

[21.09] - Burački/Terehova RUS - LATVIA border
Ráno si dáme na čas, opět z Bajkyho vytaháme mraky klíšťat (obojek moc nefunguje) a pak vyrazíme směr hranice. Máme trochu obavy, protože dokumenty k Bajkymu jaksi nemáme úplně v pořádku.. Na ruskou stranu dorážíme kolem půl sedmé a všechny procedury proběhnou naprosto bez problémů, Bajskolava si nikdo nevšímá, jen paní co prohledává auto poznamená, že je fakt roztomilej :).
Pak přijedeme na Litevskou stranu. Máme plán, jak se nenápadně pokud možno vyhnout veterinární kontrole. Já beru Bajkyho na procházku a Václav mezitím přejede s autem do celní zóny. Tam se ho ale prohledávající policistka zeptá, kde má řidičák a ouha, máme problém, protože ten jak známo Václav ztratil někde v Magadanu. Takže nám chtějí dát pokutu za jízdu bez řidičáku. Nejprve 150 Euro.. ale záhy už se ptají, kolik vlastně máme peněz a nám je jasno.. Po asi 15ti minutách, kdy vzdorujeme, a jako poslední blokujeme celní prostor (auta prohledávají po dávkách) se dostaneme do stavu, kdy buď něco zaplatíme, nebo nás prostě odstaví vedle. Takže poprvé za celou cestu - dávám 700 RUB úplatek - abychom se vůbec dostali do EU. Prostě neskutečný..
Ale na druhou stranu, Bajkyho si vůbec nikdo nevšiml a stejně tak jsme provezli asi 40l zásobní nafty, takže to nakonec dopadlo asi dobře :-))   

[20.09] - Kazan - Moscow!
Dneska jsme dali asi 950km. Cílem bylo projet za každou cenu Moskvu, což se nám kolem půlnoci nakonec v zásadě bez problémů podařilo. Jediné sdržení byla fronta kvůli nehodě na přechodu. I s tím jsme byli za cca hodinu a půl na druhé straně, takže se nepovrdilo Václavovo strašení o jedenácti hodinách co to jeli MBčkáři. Já jsem tomu stejně neveřil, i Teherán se v noci dal projet naprosto plynule a tam jsem toho najezdil hodně.
Jinak teda na ruských silnicích se snad poprvé na výletě opravdu bojím, jezdí tu fakt nebezpečně. 

[19.09] – Naberežnye Čelny
Ráno z Bajkyho vytaháme cca 50 klíšťat (!). Okamžitě padá rozhodnutí v nebližším větším gorodě koupit obojek a budeme doufat, že aspoň trochu zabere. To se nám podaří (nákup obojku celkem sranda, ale slečna za pultem byla nejen půvabná, ale také inteligentní, takže úspěch). Před instalací obojku vytaháme dalších 30 breberek. On je chytá snad i ze vzduchu..
Potkáváme první McDonalds = Free wifi a Cheeseburger!

[18.09] – Ufa
V Ufě jsme svědky asfaltování tříproudé výpadovky za plného provozu. Pro představu, je to jako by jste stáli v koloně na D1 u Chodova a najednou se proti vám v prostředním pruhu objevil válec a za ním asfaltér a za ním řada nakladačů se štěrkem. Je pravda, že tomu válci všichni uhli.. Večer zjišťujeme klíštěcí kalamitu v autě. Zdrojem je Bajky. Dneska už to neřešíme, uvidíme zítra.[17.09] – Kurgan (100km east of Chelyabinsk)
Bajkoslav  furt leze dopředu a chce řídit. Jako chápu ho, ale když je navíc mokrej a od bláta to prostě není úplně ono. Stejně jako když ho Václav ráno pustí zrovna ve chvíli, když má člověk kalhoty na půl žerdi. Ale jinak je to prdelka, o tom žádná.

Pozn. Silnice jsou zatím kupodivu převážně dobré, až by se dalo říct, že kdejaká státovka u nás by mohla závidět. Je znát, že na tom tady rusové za posledních 10 - 15let ohromně zapracovali – a hlavně pracují pořád dál!

[16.09] – Omsk
Večer nás z pole vyhání traktorista, že budou v noci obracet. Pole je ale veliké, takže zajíždíme o nějaký km, dál a celou noc je klid. Václav vyrábí „bič“ na Bajkyho. Zatím nějaký efekt nepozoruji.

[15.09] – Novosibirsk
Prší, je zima, spíme v autě.
[14.09] – Krasnojarsk
Tempo roste, krize přichází až odpoledne, což je pokrok. Posilovač drží, tak doufáme, že bude i nadále.

[13.09] Baikal – Irkutsk – Olkhon and back

přidáno: 19. 9. 2012 5:19, autor: Vojtech Straka

Šestého jsme dorazili do Irkutska. Ale jen na otočku, hned točíme na jih, směr Listvijanka. Cestou si prohlížíme muzeum dobových dřevěných domů. V hlavě to srovnávám s Rožnovem a musím uznat, že panstvo zde mělo ty domečky o poznání větší. Večer táboříme na břehu Angary a je to jen s několika komáry, takže fajn.

Další den ráno se k nám odkudsi zatoulá pejsek. Ano tušíte správně – od té doby jede s námi. Proč a jak je na delší povídání, možná někdy jindy, každopádně byl pojmenován jako „Bajkal“ – což jsem záhy zkrátil na Bajky a já mu ještě říkám i Bajkoslave, protože je to přece Slovan! (a taky aby měl v hlavě ten správný guláš, uličník jeden :)

Následující den vyrážíme směrem na ostrov Olchon. Vzhledem k různým průtahům dojíždíme až druhý den. Lodička na ostrov jezdí co hodinu, a přednostně bere autobusy, takže si trochu počkáme, ale to nikomu nevadí. Na ostrově pak strávíme cca 3 dny a mají to tam opravdu pěkné. Místy opět skoro jako u moře. Písek, pláže, borovice.. no zkrátka paráda.

Celou tu nádheru ale trochu kazí fakt, že se nám rozbil posilovač řízení – teče z něj olej a tedy neposiluje. Z řízení tak stává tak trochu silové cvičení a nelze jezdit moc rychle, mimo cesty už vůbec.

Dvanáctého se tedy opět vracíme do Irkutska. Nocujeme v hostelu „Irkutsk“ a za 1600 RUB dostáváme parádní pokoj s kuchyňkou a s koupelnou. Nabereme síly a den následující jsme ve smluvený čas u dveří autoservisu „Safari 4x4“, kde nám mechanik „Oleg“, jak jsem ho pracovně pojmenoval, dá posilovač za tři hodinky alespoň do provozuschopného stavu. Prakticky u toho nemluví a je na něm znát, že to dělá už dlouho a zřejmě dobře a tedy na klábosení s dvěma otrhanci z Prahe vůbec nemá čas.

Po remontu ještě měníme olej, vybíráme peníze, něco pokoupíme a kolem druhé konečně vyrážíme – tentokrát už opravdu jen směrem na Prahu. Díky Bajkoslavovi ještě měníme plán cesty. Z Ufy na Kazaň, Novgorod, Moskvu a do Lotyšska. Jedna hranice = méně problémů.. uvidíme.

Z počátku je hrozně znát, že nemáme tempo. Každý kilometr je doslova utrpení a nejede to, nejede. Nedá se ale svítit, jet musíme.

[04.09] Lake Baikal – Eastern Coast

přidáno: 5. 9. 2012 22:49, autor: Vojtech Straka

Z Chity do Ulan-Ude jsme dojeli za dva dny. V Ulanu jsme měli kliku, protože jsme chytili docela rychlou wifi hned na kraji města a za rohem byl navíc obchoďák, kde konečně měli i nějaké kostky a kancelářské potřeby, takže již nic nebránilo vyzkoušet 6E v praxi. Václav mezitím nahrál nějaké fotky na web a tak jsme odpoledne spokojeně vyrazili směrem na Ust-Barguzin. Cílem byla osada Kurbulik na poloostrově Svatoj Nos v Zabajkalském národním parku. Jelikož máme čas, tak jedeme velmi pomalu a k bráně do parku dojíždíme až včera. Posledních cca 100km vede cesta těsně podél pobřeží Bajkalu a my uznáváme, že to je opravdu nádherný kus přírody. Kdyby nebyla zima, tak to tady vypadá jako někde u moře v tropech – oblázkové pláže, sluníčko, malé vlnky, průzračně čistá voda, hustá vegetace.. prostě opravdu krásné místo ten Bajkal. A po vjezdu do parku se tento pocit jen umocňuje – oblázky střídá písek, pláže jsou tu pěkně členité - samá zátočina, a nikde nikdo! ..prostě úžas..

Samotný poloostrov Svatoj Nos je jinak docela kopcovitý a skalistý, takže tam už moc pláží není a dostat se kamkoliv je trochu offroad. V Kurbuliku to na nocování nakonec není, tak se vracíme kousek zpět a hle – za jednou odbočkou nacházíme kousek pěkné písčité pláže mezi dvěma skalami. Západ slunce sice nevidíme, protože jsme na východní straně, ale zato nám v noci vyšel krásně osvětlený měsíc v úplňku (obloha je bez mráčku a údajně nemá pršet ještě nejméně 5 dní), takže nezbývá než opět konstatovat, že je tu fakt pěkně.

[29.08] „Half a year on the road“..

přidáno: 29. 8. 2012 17:33, autor: Vojtech Straka

Cesta z Niž. Bestjachu do Neveru nám nakonec trvala o něco déle, než jsme čekali, ale jinak vše proběhla naprosto bez problémů. Občas to drncalo, občas nám pršelo (předevčírem se přihnala taková bouřka, že se to blesky jen hemžilo), ale jinak v podstatě nic zajímavého.

Tedy jedna vtipná věc – stavěli nás policajti a Václav zjistil, že nemá řidičák. Mezinárodní má, ale český je (snad) někde neznámo v autě. Tak budeme doufat, že zdejším a Ukrajinským příslušníkům bude nadále stačit ten mezinárodní (mohl by, je v ruštině :-) ..a ta kartička snad někde brzy vyplave.

V Nerjungri jsme nocovali v hotelu. Těšili jsme se na sprchu, která ale fungovala na dobré slovo, takže jsem nakonec musel do jiného pokoje a i tam to byl spíš jen takový čůrek vlažné vody… ale pořád lepší než nic. (Venku pršelo a teplota kolem 6ti st.)

Z Nerjunri jsme jeli do Tyndy, kterou jsme projeli bez zastávky a nocovali asi 160km od Neveru.

Následující den kolem poledního jsme tak dorazili opět na asfalt. V Neveru jsme zašli na oběd a pak na menší nákup a pak jsme se konečně rozloučili s Lukem a Amandou, popřáli jim hodně štěstí do nového života v Austrálii a vyrazili opět pouze po vlastní ose. Popravdě – už jsem se na to docela těšil. Za sebe můžu napsat, že příště si hned dvakrát rozmyslím, jestli se k němu při cestování připojím. To jsou zkušenosti.. Václav je ale myslím spokojen, tak aspoň že tak.

Každopádně po rozloučení jsme se opět stavili v té restauraci, kde jsme obědvali. Já domluvil, že nám dají vodu a pak jsme konečně nějak mohli vyřešit tu situaci, kterou jsme tady měli. (To s Lukem za zády také dost dobře nešlo)

Začali jsme tím, že jsem trval na tom, abychom si srovnali finance. Dobré účty dělají dobré přátele.. to se tedy stalo. Pak jsem se zeptal, jak to tedy bude dál a došli jsme k nějakému provizornímu plánu, jak se vrátit zpátky. Ještě se ale budeme muset poradit s routeplannerem, kolik je to km a jak dlouho to bude trvat. Můj hrubý odhad je, že bychom mohli být v Praze někdy počátkem října. Ale uvidíme.

Dále jsme se shodli na nástřelu plánu pro Bajkal, který musím ještě detailně dotáhnout. A v neposlední řadě jsme si nějak vyjasnili i pár dalších věcí, takže atmosféra v autě je po dlooouhé době pro všechny opět volně dýchatelná a někdy dokonce i veselá.

Dnes jsme dojeli na cca 260km od Chity, lesy už zmizely a kam se podíváme jsou jen lány a pole. Nad nimi právě zapadá to krásné podzimní slunce, všechno je do zlata, a tak nezbývá než konstatovat, že jsme půl roku na cestě.

 „..má paměť šedý věšák na vzpomínky, dnešek i zítřek změní na kdysi..“ K.Kryl

Letí to letí, jak gazela mongolskou stepí.

[24.08] Nižnyj Bestjach

přidáno: 24. 8. 2012 15:18, autor: Vojtech Straka

Následující den jsou ale cesty už prakticky suché a kupodivu i rovné, takže cestování zase ubíhá poměrně svižně. Když v časném odpoledni konečně dojedeme do Niž. Bestjachu, tak tam stavíme, a  zařizujeme spoustu věcí – oběd, nákup, výběr peněz, Václav kupuje nové destičky a nakonec i myjeme Auta v Leně. Já se snažím koupit dort, ale prostě všude vyprodáno, tak holt musím vzít za vděk čokoládovými koláčky. Poté, co si všichni všechno vyřídí, pokračujeme kolem šesté dál.

Táboříme asi po hodině cesty, opět u takové malé říčky – která má jako vše tady krásné písčité břehy. Nejvíc to přiměná takovou malou pláž. Kdyby nebylo tak 12 stupnů a komáři, tak by šel člověk hned do plavek :-)

Večer děláme oheň, je pořád docela pěkně a tak probíhá taková minioslava Václavových narozenin. Na stole se objevuje vodka „Strong – for men“ a my uznáváme, že je opravdu silná.

[23.08] Chandyga - Čurapča

přidáno: 24. 8. 2012 14:48, autor: Vojtech Straka

Ráno se budím v 6:30 a přívoz, který si musíme vzít přes řeku, už je poloplný. Luke s Amandou jsou ale v závěsu, takže i zbytek týmu se časem přidá. Na loď pak najíždíme kolem půl sedmé. Stále prší a je zima, a navíc na lodi k tomu fouká i vítr, takže nic moc.

Na druhé straně hned stavíme. Václav vyměnuje destičky a konstatuje, že i druhý disk je poškrábaný. Já mezitím spravím nefungující blinkry a pak jedeme dál. Cesta je z počátku docela dobrá, ale tak kolem Uolby se začíná objevovat bahno a následující úsek až do Čurapči (kde spíme) je jedno velké bahenní kluziště. Kdo někdy viděl takovou tu fotku „Meanwhile in Russia“, na které je cesta v lese, a ta je od jednoho kraje k druhému jen rozježděné bahno od náklaďáků s kolejemi 30cm vysokými, tak přesně tím jsme jeli. 

Nebezpečí zapadnutí tedy moc nehrozilo, protože podloží mají ty silnice pevné, ale klouzalo a drncalo to fest a tak se jelo max. 30/40km/h.

K večeru se však počasí nakonec vybírá, a když kolem půl sedmé táboříme, tak už je obloha bez mráčku a my tak máme možnost pozorovat krásný západ slunce.

1-10 of 117